Památky a zajímavá místa

RADNICE Po zničujícím požáru v roce 1691 postavila zdejší vrchnost mimo jiných budov také radnici. Dřevěná stavba byla vzácnou památkou staročeského stavitelského umění, bohužel však rychle zchátrala a byla přestavěna.
Nová radnice byla slavnostně otevřena roce1874 za přítomnosti F.L. Riegra . Ke správě města a vyřizování potřebné agendy tehdy stačily dvě místnosti, a tak radnice sloužila zároveň jako knihovna, záložna, divadelní sál, dokonce i jako hotel s hostincem a obchod s potravinami. Na průčelí radnice je umístěna pamětní deska připomínající návštěvu T.G.Masaryka, který z balkonu v roce 1922 promluvil ke shromážděným občanům.


KOSTEL SV. PETRA A PAVLA Dominantou města je jednoznačně novorománský kostel sv.Petra a Pavla z roku 1911. Na jeho místě stával původně kostel dřevěný, který byl roku 1702 nahrazen kostelem kamenným. I ten však za 200 let značně zchátral a byl z bezpečnostních důvodů uzavřen. Při bourání starého kostela byla ve zdivu nalezena relikvie pravděpodobně z 12.-13.století. Podle zprávy odborného znalce útržky namočené v krvi zřejmě pocházely z roucha některého světce. Nález byl uschován v konsistorním muzeu v Litoměřicích.

V blízkosti kostela najdeme několik zajímavých soch. Ne všechny zde mají své původní místo. Například socha sv. Václava, kterou F. L Rieger nechal zhotovit jako památku na svého otce, stávala na dnešním Riegrově náměstí. Také socha sv. Anny z 18. století měla své původní místo jinde a stěhovala se dokonce dvakrát.
Původní památkou na starý kostel jsou sochy sv. Petra a Pavla v nadživotní velikosti z roku 1702, které jsou umístěné hned u vchodu.


MARIÁNSKÝ SLOUP Regionální literatura vysvětluje postavení mariánské statue, nejcennější plastiky na území města, jako díkůvzdání za záchranu města po požáru z počátku 18. století. Jedná se o sousoší Panny Marie, svatého Jana Evangelisty, sv. Jana Křtitele a sv. Jana Nepomuckého. Na podstavci je zobrazen Ukřižovaný Kristus, svatý Václav a sv. Florián. Poslední z řad rekonstrukcí proběhla v roce 1994, kdy již zrestaurovaný sloup byl stržen nákladním automobilem.

VLKÁNOVSKO Barokní měšťanský dům byl postaven ve stejné době a ve stejném stylu jako farní budova naproti. V upomínku na pobyt F. Palackého, který se zde věnoval odpočinku i historické práci, je na dům umístěna pamětní deska s podobiznou.


RODNÝ DŮM IVANA OLBRACHTA Patří k nejstarším budovám v Semilech, zde měl byt i advokátní kancelář dr. Antonín Zeman publikující pod pseudonymem Antal Stašek. Zde se narodil i jeho syn Kamil, známější pod jménem Ivan Olbracht. Dům se podařilo zachránit díky jednomu dobovému nedostatku. Na začátku šedesátých let chybělo v celém okrese tehdy nepostradatelné muzeum dělnického hnutí. Vzhledem k stranické činnosti I.Olbrachta se podařilo prosadit, aby toto muzeum bylo umístěno právě v jeho rodném domě a místo bourání zchátralého domu následovala rozsáhlá rekonstrukce.
Dnes se tu nachází Muzeum a Pojizerská galerie se stálými expozicemi "Osobnosti Semilska" a "Nezapomenutá minulost". V přízemní galerii probíhají výstavy a akce krátkodobějšího charakteru.
Oba známé spisovatele připomíná sousoší "Otec a syn" sochaře Malejovského z roku 1960 nedaleko budovy muzea.

ZÁMEK Nepřímým popudem k jeho vzniku byl požár, který v r. 1691 zničil velkou část města. Kolem roce 1700 postavil hrabě Ferdinand Ignác Desfours jednopatrový barokní zámek ve tvaru písmene U. Vybral si místo dostatečně vzdálené od Jizery, na rovině pod příkrým svahem. Severní část zámku zdobily arkády, které tak vytvořily malebnou kulisu zámeckého nádvoří. Sídlem šlechty se nestal, ale byla sem umístěna správa panství. Roku 1846 zhoubný požár zachvátil téměř celou střechu. Rozsáhlé rekonstrukce se realizovaly po roce 1898, kdy se vlastníkem zámku stalo město. V roce 1922 byl celý objekt prodán státu. Byly zazděny arkády a postupně přistavěna dvě patra. Tento necitlivý stavební zásah způsobil, že zámek nenávratně ztratil podobu šlechtického sídla. Dnes je využíván účelově.
Před zámkem se rozkládal až téměř k dnešnímu muzeu nádherný udržovaný park. Jeho osud byl ještě horší než osud zámku. Jak ustupoval novější zástavbě, postupně zcela zanikl.

ROUBENKY V JÍLOVECKÉ ULICI Skupina roubených domů nad Jíloveckým potokem je dokladem původní dřevěné zástavby Semil, hodnotná je zejména jako neporušený celek, datovaný do let 1785 až 1789. Domky s malým hospodářstvím obývali drobní řemeslníci jako např. hrnčíři, pilníkáři a koželuzi, později tovární dělníci. Přízemí stavení se sedlovou střechou a zdobným dřeveným štítem mají tradiční trojdílnou dispozici (světnice, průchozí chodba a komora), všechny jsou také podsklepeny. Chalupy prošly postupně kompletní obnovou a jsou využívány pro příležitostné kulturní akce, setkání nebo činnost občanských sdružení a spolků.

RIEGRŮV MLÝN Poslední zachovanou stavbou z komplexu budov někdejšího Riegrova mlýna je tzv. Riegrův domek na dnešním Riegrově náměstí. Mlýn, patřící semilské vrchnosti, zde stál údajně již koncem 15. století. Vystřídalo se v něm několik mlynářů, než se dostal do rukou známého rodu mlynářů Riegrů. Z této rodiny také pochází nejslavnější semilský rodák F.L. Rieger. Pokud byl jeho otec Václav živ, staral se vzorně o mlýn a celé hospodářství, nerad však vydával peníze na jakékoli novoty. Až po manželově smrti provedla mlynářka rozsáhlé stavební úpravy. Pohostinnost mlynářky byla známa široko daleko a mlýn se stal jakýmsi společenským střediskem Semil. Kvůli těžké nemoci musela však později mlýn prodat. Továrník Schmitt pro malé výnosy provoz mlýna ukončil a na jeho místě postavil přádelnu a další budovy adaptoval na byty.
V průběhu let si Riegrův mlýn ze své původní podoby nezachoval téměř nic. Z celého komplexu mlýna se zachoval pouze tzv. Riegrův domek, kde byl v roce 1999 po rozsáhlé rekonstrukci zahájen provoz městského informačního střediska


SOCHA F.L. RIEGRA Dnešní centrum města Riegrovo náměstí se kdysi ani nepočítalo k městu. Toto místo bylo často zaplavováno Jizerou, a tak tu stály ojedinělé domky. Situace se změnila až poté, co byla úroveň terénu zvýšena téměř o dva metry.
V parkové části náměstí upoutá pozornost šest metrů vysoký pomník F.L.Riegra, dílo sochaře Františka Šalouna. Při odhalení bronzové sochy v roce 1928 byl slavnostním řečníkem Dr.K.Kramář, první předseda čs. vlády.

SOKOLOVNA Budova sokolovny patří k celé řadě zajímavých secesních staveb, které na přelomu 19. a 20. století přibyly městu (domy v Husově ulici, hotel Obecní dům).
Původní název sokolovny byl Dělnický dům. Vnitřní sochařskou výzdobu provedl semilský rodák J.J.Hlava, žák Myslbekův. V době německé okupace se zde tiskl nejvýznamnější ilegální časopis "V boj".


KOSTEL SV. JANA KŘTITELE Kostel sv. Jana Křtitele na Koštofranku je jednou z nejstarších staveb v Semilech. Kostel zde stával již dříve, byl však dřevěný, a proto roku 1691, stejně jako mnoho semilských domů, ani on neunikl zničujícímu požáru. Zůstal potom dlouho v troskách, než byla uspořádána sbírka. Základní kámen byl položen roce v 1723, stavba byla dokončena v roce 1727. 
Při jižní zdi kostela stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1756 z dílny sochaře A. Suchardy. Socha stála původně na dnešním Riegrově náměstí, než byla v roce 1920 přemístěna na Koštofrank. Kolem kostela se rozkládá hřbitov, na němž odpočívají mnozí přední občané města.


STUDNICE SV. VÁCLAVA Pod Koštofrankem se nachází pramen pitné vody s kamenným schodištěm a sochou sv. Václava. Pramen byl podchycen už v roce 1793, kamenná studna byla však zřízena až o téměř 40 let později.


ZVONIČKA V BÍTOUCHOVĚ Jednou ze zachovaných památek lidového stavitelství inspirovaného barokem je zvonička s bání krytou šindelem. K první opravě zvonice došlo v roce 1911 na náklady tehdy samostatné obce Bítouchov. Po více než osmdesát let značně chátrala a až v roce 1996 se dočkala tolik potřebné rekonstrukce.

PALACKÉHO SADY Městský park byl založen semilským Okrašlovacím spolkem již v r. 1898 na nevzhledné stráni nad zámkem. Na návrh spolku byl park nazván "Sady Palackého", neboť právě v roce 1898 si celý národ připomínal 100. výročí narození Františka Palackého, který v Semilech často a rád pobýval.

V roce 1937 bylo v Semilech otevřeno první elektrické krematorium ve střední Evropě. Funkcionalistická stavba je v interiéru (v dnešní obřadní síni) obohacena freskami, které vytvořil akademický malíř Alois Doležel z Prostějova, žák Maxe Švabinského.
Současnou podobu Semil doplňuje řada moderních budov a zástavba rodinných domků v okrajových částech města. K nepřehlédnutelným stavbám patří budovy Kulturního centra Golf, Komerční banky a.s., Okresního ředitelství policie, Okresního státního archivu, Úřadu práce, Sportovního centra, Všeobecné zdravotní pojišťovny, či zcela rekonstruované objekty nemocnice, Základní školy F. L. Riegra a Městského úřadu


Foto: Milan Drahoňovský