Semily ve stručném přehledu
Za nejstarší zaměstnání obyvatel dnešních Semil můžeme považovat rolnictví, chov drobného zvířectva, plátenictví a soukenictví. Často byla zaměstnání kombinována, jen část pláteníků vykonávala své povolání celoročně. V zimním období tkalcovali také zemědělci. Z polních plodin se nejvíce pěstovalo žito, oves, ječmen, proso, zelí a len, který se dále zpracovával v pazdernách. Plátna se v Semilech bílila na Bělidlech (dnes Riegrovo náměstí), na tuto činnost navazovalo mandlířství a barvířství. Dalším dosti rozšířeným zaměstnáním bylo hrnčířství. Kolem roku 1700 se ve stráni v horních Podmoklicích nacházelo jedenáct hrčířských pecí, kde se zboží vypalovalo. Nechybělo ani železářství, nejdéle se udrželo v Bítouchově.
Řemeslníci se odedávna sdružovali v cechy, jejichž pravidla schvalovala vrchnost.Cechy se staraly o povznesení řemesla, trestaly přestupky členů, kteří jim kazili dobré jméno, zajišťovaly provádění mistrovských zkoušek. Nejstarším cechem v Semilech byl cech krejčovský, ustaveny již před rokem 1571. Cech sedmerácký sdružoval příslušníky sedmi řemesel – kováře, koláře, zámečníky, bečváře, hrnčíře, truhláře a soukeníky. Samostatné cechy měli tkalci, ševci, řezníci, společný cech měli pekaři, pernikáři a mlynáři. Ale byla tu i další povolání: zedníci, mydláři, punčochář, voskař, barvíř, mandlíř, papírník, hostinský, lékař, dokonce i kat. Protože se na Kruhách nacházel rybník, byl tu i rybář, u lesa u Slapu vápeníci a vinopalník.
Domkáři, chalupníci ani sedláci nepoužívali rovnocenných práv s příslušníky šlechty. Své vrchnosti odváděli naturální i peněžní platy a konali služby v lese nebo na poli. Robota byla všeobecně zrušena roku 1848, v Semilech ji však vrchnost zrušila mnohem dříve, již roku 1710.
Ve městě kvetl obchod obilím, a dobytkem, přízí a plátnem, zejména v 17. a 18. století. Oživení ve městě vždy vyvolaly výroční trhy na horním náměstí, trvající několik dní. Konaly se nejprve třikrát, později čtyřikrát i šestkrát v roce. Také týdenní trhy zaplnily vždy náměstí i Husovu ulici prodavači a kupujícími.
Obyvatelstvo sužovaly války, neúroda a epidemie. Vojsko téměř vždy loupilo a plenilo, sedláci opouštěli své grunty, řemeslníci zanechávali živností a skrývali se před vojskem nepřátelským i vlastním. Odvody potravin i peněz, vynucované ubytovaným vojskem, ochuzovaly ty, kteří ve svých domovech setrvali. V roce 1775 zpustošili vzbouření sedláci semilský zámek, když předtím opakovaná neúroda a mor je přivedly na pokraj bídy.
Také hladový rok 1847 byl spojen s hospodářskou krizí a epidemií cholery a tyfu. Přišla hromadná nezaměstnanost zdejších přadláků a tkalců, kteří ani při snížených výdělcích nebyli schopni konkurovat rozšiřující se strojové textilní výrobě. Teprve po polovině 19. století, když byla vystavěna železnice z Pardubic do Liberce, se začal bouřlivě rozvíjet textilní průmysl i v Semilech a poskytl nemajetnému obyvatelstvu možnost lepšího výdělku. Prvním textilním závodem v Semilech se stala přebudovaná vrchnostenská papírna, kde vznikla velká tiskárna bavlněných látek a šátků. V roce 1859 týž podnikatel, František Schmitt z Českého Dubu, začal budovat rozsáhlý textilní závod v Řekách, k němuž později připojil i přádelnu odpadů ve středu města (dnes podnik Vista). Postupně vznikaly další textilní závody – u mostu, pod nádražím i v těsné blízkosti Semil, takže zde vyrostlo významné středisko textilního průmyslu. Druhé místo patřilo dřevozpracujícímu průmyslu, především výrobě rakví, kterou se zabývaly tři podniky.
Pozn. Texty byly převzaty z publikace "Semily ve stručném přehledu", sestavené Václavem Votočkem pro studijní účely.